Historie dětské hematologie

Rozvoj dětské hematologie začíná v polovině minulého století. Navazuje na rychlý růst všech lékařských oborů v našem státě po skončení 2. světové války a znovuotevření vysokých škol. Úrodnou půdu nalezla díky prozíravosti české pediatrické školy. Jejími představiteli byli prof. MUDr. Jiří Brdlík, DrSc. a jeho dlouhodobý nástupce na II. dětské klinice KU v Praze prof. MUDr. Josef Houštěk, DrSc. a prof. MUDr. Jiří Švejcar, DrSc., přednosta I. dětské kliniky KU v Praze, později přednosta Dětské kliniky Ústavu pro další vzdělávání lékařů a farmaceutů v Praze. Pediatrická hematologie těžila ve svých začátcích také ze zkušeností a ze spolupráce s českou hematologickou školou. Jejími hlavními představiteli v poválečném období byli prof. MUDr. Miloš Netoušek, autor obsáhlé monografie Nauka o krvi (2. vydání 1951), dále prof. MUDr. František Heřmanský, DrSc., vynikající průkopník v oblasti cytologie, cytochemie krevních buněk, poruch hemostázy, zejména podílu funkce krevních destiček. Dalšími významnými osobnostmi byli prof. MUDr. Vladimír Jedlička, DrSc., autor zásadní práce v oblasti srážení krve (monografie Hemokoagulace, 1954) a prof. MUDr. Ludvík Donner, DrSc., autor podrobné učebnice hematologie (Klinická hematologie, 1985, Útlumy kostní dřeně, 1969).

První česká Dětská hematologie vychází již v roce 1957 autorů Jiří Janele, Otto Hrodek a Miroslav Mitera. S těmito autory je spojen rozvoj dětské hematologie a krevní banky při dětských klinikách bývalé Fakultní dětské nemocnice a Dětské lékařské fakulty Karlovy Univerzity v Praze. Doc. MUDr. Jiří Janele, CSc. se později stal přednosta oddělení klinické hematologie ve Fakultní nemocnici na Královských Vinohradech, prof. MUDr. Otto Hrodek, DrSc., vedoucím hematologického oddělení II. dětské kliniky a as. MUDr. Mitera, vedoucí lékař krevní banky, primářem dětského oddělení Krajské nemocnice v Ústí nad Labem. Prof. Hrodek se stal zakladatelem moderní české dětské hematologie. Publikoval prioritní výzkum zvláštností vývoje koagulačního systému novorozenců. Zaměřil se na diagnostiku a léčbu dětských leukemií, aplastické anémie a hemofilie. V roce 1985 inicioval založení Pracovní skupiny dětské hematologie (PSDH) České republiky a doporučil léčbu dětské akutní leukémie podle německých protokolů BFM.

Dětská hematologie v průběhu posledních desetiletí 20. století rostla též díky studijním pobytům, stážím a spolupráci s předními světovými centry, především s francouzskou hematologickou školou (prof. Jean Bernard, Hopital St. Louis, Paříž), anglickou dětskou hematologií (prof. Roger M. Hardisty, Hospital for Sick Children, Londýn), německou hematologickou školou (prof. Plenert, Jena, prof. Hans Jörg Riehm, Hannover), Dětskou klinikou University v Oslo (prof. Lie), ústavy a univerzitami v USA, Švýcarsku, Rakousku a dalšími. Rostl význam úzké spolupráce s Ústavem hematologie a krevní transfuze v Praze, pracovišti dětské hematologie na Masarykově univerzitě v Brně (Doc. MUDr. Miroslav Běluša, CSc.), pracovišti dětské hematologie a onkologie v Bratislavě (prof. MUDr. Ján Čáp, DrSc.).

Byla dobudována klinická a laboratorní část hematologického oddělení II. dětské kliniky, zahájena činnost transplantace kmenových buněk kostní dřeně (1989), prováděna regionální a celostátní centralizace vzácnějších typů onemocnění krvetvorného aparátu. Vzestup úrovně poskytované péče, vytvoření celostátních koordinovaných studií a pevné vazby na specializované laboratoře je zásluhou prof. MUDr. Jana Starého, DrSc.

Do nového století přechází dětská hematologie již v etablovaných podmínkách Fakultní nemocnice v Motole 2. lékařské fakulty Karlovy Univerzity v Praze. Týká se to především spolupráce s Odd. klinické hematologie (přednosta prim. MUDr. Ivana Hochová), Transfúzním oddělením (přednosta prim. MUDr. Květa Petrtýlová), Ústavem imunologie a Ústavem biologie a lékařské genetiky. Významnou součástí oddělení dětské hematologie se stala laboratoř molekulární genetiky, vedená doc. MUDr. J. Trkou, Ph.D. Hlavním cílem výzkumu je problematika dětské akutní lymfoblastické leukemie. Pracovníci laboratoře úzce spolupracují s laboratoří průtokové cytometrie Ústavu imunologie UK 2.LF v rámci skupiny CLIP (Childhood Leukemia Investigation Prague).

Je nutno zejména vyzdvihnout klinickou a laboratorní spolupráci s Ústavem pro hematologii a krevní transfuzi v těchto oblastech: imunohematologie (MUDr. Kořínková, CSc., MUDr. Písačka), zpracování krvetvorné tkáně a kryokonzervace (MUDr. Kobylka, CSc.), cytogenetika (prof. Ing. Kyra Michalová, DrSc.). Podařilo se uvést v chod moderní transplantační oddělení a jednotku intenzivní péče, vedené doc. MUDr. Petrem Sedláčkem, CSc. Do pediatrické hematologie byly zavedeny moderní a současné postupy, včetně sběru kmenových buněk ze dřeně nebo periferní krve, z pupečníkové krve, přes čištění a konzervaci a k aplikaci i u nejmenších dětí. Dosavadní počet provedených transplantací již přesáhl 200.

Koncem roku 2003 vyúsťuje úzká spolupráce s Klinikou dětské onkologie, založenou a od začátku vedenou prof. MUDr. Josefem Kouteckým, DrSc., v nově konstituovanou společnou Kliniku dětské hematologie a onkologie. Jejím přednostou se stal prof. MUDr. Jan Starý, DrSc. Se svými spolupracovníky a žáky zabezpečují a rozvíjí klinickou práci, tvůrčí činnost vědeckou a pedagogickou. Klinika poskytuje léčbu všech krevních a onkologických onemocnění na vysoké evropské úrovni se srovnatelnými výsledky z předních pracovišť těchto oborů ve světě.

Historie dětské onkologie (1964-2004)

Českou (resp. v době svého vzniku Československou) dětskou onkologii začal rozvíjet roku 1964 MUDr. Josef Koutecký na Klinice dětské chirurgie Fakulty dětského lékařství Univerzity Karlovy v Praze a Dětské fakultní nemocnice motivován:

1. absencí cílené péče o děti a mladistvé nemocné zhoubnými nádory (o děti nemocné nádory nebyl valný zájem),



2. tristními léčebnými výsledky (méně než 5%),



3. příkladem systematického rozvoje pediatricko onkologické péče v USA (od roku 1955),



4. rozvíjející se péčí o nádorem nemocné děti v západní Evropě, která ovšem vyústila ve vznik evropské Société International Oncologie Pédiatrique (známá SIOP) až v roce 1968 a 5. osobním zájmem pramenícím jak v jeho působení na I. patologicko- anatomickém ústavu profesora Heřmana Šikla, známého zájmem o onkologickou problematiku, tak téměř desetiletou prací na Klinice dětské chirurgie, při které sledoval neúspěchy na tomto úseku její činnosti.

Tehdejší přednosta Kliniky dětské chirurgie profesor Václav Kafka vyslovil s přáním Dr.Kouteckého věnovat se cíleně oboru dětské onkologie souhlas, který pak podpořil i jeho nástupce profesor Václav Tošovský.

Základní ideou pro založení do té doby u nás neexistujícího oboru bylo změnit dosavadní pojetí nekoordinované diagnostiky a léčby v komplexní péči (kategorie o řád vyšší), získat pro takové pojetí péče kvalitní tým spolupracovníků - diagnostiků i terapeutů a nemocné děti v co největším možném rozsahu centralizovat.

Úpornou snahu, provázenou v té době nesčetnými překážkami, provázalo evidentní zlepšování léčebných výsledků, sledované postupným uznáváním oboru. V roce 1971 byl Dr. Koutecký jmenován onkologickým ordinářem (vůbec prvním v celé československé onkologii). Následujícího roku byl přijat "načerno" za člena SIOP (jediného z republiky po dlouhá léta). V roce 1974 se podařilo vybudovat v rámci Kliniky dětské chirurgie samostatnou, autonomní Stanici dětské onkologie s 18 lůžky a vlastním týmem sester, ale i sklepní pracovnou a laboratoří pod tehdejší III. dětskou klinikou v nalezinci. Roku 1977 posílil tým další lékař MUDr. Vratislav Šmelhaus (od roku 1983 zdravotnický zástupce přednosty).

Po přestěhování Kliniky dětské chirurgie do Fakultní nemocnice v Motole zřídila ředitelka nemocnice MUDr. Věra Kazimourová samostatné oddělení dětské onkologie, jehož se stal MUDr. Koutecký primářem. Lůžková kapacita oddělení se postupně zvyšovala z 25 na 50 a posléze 60 lůžek. Přibylo sester, přibylo lékařů včetně spolupracujících odborníků z ostatních ústavů a klinik. Podstatné bylo, že oddělení pečovalo o nádorem nemocné děti z celé republiky (s výjimkou dětí nemocných leukemií, které byly ošetřovány z tradičních i kapacitních důvodů na hematologickém oddělení II. dětské kliniky vedeném profesorem Otto Hrodkem.)

V roce 1978 vydalo nakladatelství Avicenum v Československu první , rozsáhlou monografii Josef Koutecký a spolupracovníci, Nádory dětského věku. Renomé oddělení se zvýšilo nejen díky ní, ale i díky četným publikacím v časopisech odborných společností a ještě četnějším přednáškám na nejrůznějších odborných fórech. Samozřejmě nejvýraznější byly plynule se lepšící léčebné výsledky (v první polovině 80. let kolem 50%). Docílené úspěchy vedly posléze k ustavení Kliniky dětské onkologie 1. června 1983, která se stala současně výukovou základnou studentů fakulty.

Dr. Koutecký (1975 CSc., 1984 habilitace, 1985 DrSc., 1987 profesura v oboru onkologie - první v republice) se stal jejím přednostou a kliniku řídil do 12. ledna roku 2004, kdy ji předal - už po sloučení s hematologickým oddělením II. dětské kliniky a pod názvem Klinika dětské hematologie a onkologie svému nástupci profesoru MUDr. Janu Starému, DrSc.

Významný rozvoj kliniky přinesly změny, které nastaly po listopadu 1989. Veřejnost, která se seznamovala s nedůstojnými podmínkami, ve kterých klinika fungovala, projevila mimořádnou vstřícnost, díky které vznikla jedna z prvních nadací v republice - nadace Národ dětem. Jejím prostřednictvím získané prostředky se staly základem moderního přístrojového vybavení nejen kliniky, ale i řady dalších s ní spolupracujících ústavů, klinik a oddělení.

Dalšími významnými okolnostmi rozvoje kliniky bylo zahájení transplantace autologní kostní dřeně, resp. hematopoetických progenitorových buněk díky transplantační jednotce II. dětské kliniky (1992), její přestěhování do podstatně příhodnějších prostorů 1. poschodí dětského monobloku, zřízení laboratoře průtokové cytometrie, vlastní transplantační jednotky (1993) a zprovoznění aferetické jednotky (1995). Po velkém úsilí profesora Kouteckého se podařilo v roce 1996 zprovoznit nově vybudovaný velký pavilon Dětská onkologie. Je v něm umístěno moderní radioterapeutické pracoviště, laboratoře kliniky rozšířené o molekulárně biologickou složku, laboratoře hematologického pracoviště II.dětské kliniky a ambulance kliniky.

Nové poznatky a možnosti (nejen přístrojové vybavení, ale i mezinárodní kontakty) přinesly další úspěchy prezentované zlepšením léčebných výsledků. V letech 1996 - 2000 přežívalo 74% všech přijatých a léčených pacientů (údaj z roku 2003).

Klinika dětské onkologie se po dlouhá léta podílí na vědecko-výzkumné činnosti v rámci IGA MZ ČR a v posledním období úspěšně koordinovala pětiletý výzkumný záměr MŠMT ČR, podílí se jako samostatný obor "onkologie" na výuce studentů 2. lékařské fakulty UK (její pracovníci vydali několik učebnic) a působí na ní subkatedra dětské onkologie IPVZ.

Pražské pracoviště dětské onkologie dalo vznik novému, do té doby v republice neexistujícímu oboru a během jeho čtyřicetiletého působení doznalo výsledků, které je možné srovnat s výsledky předních pracovišť na světě.